Myslím, že je to typická vlastnost pro amatérské golfisty nejen v ČR. Já ale mezi tyto golfisty nepatřím. Krátká hra a patování je při mém tréninku v poměru z driving rangem respektive dlouhou hrou 60% : 40% a poté jdu na hřiště. Vidím to pak na turnajích a je to do očí bijící. Dlouhá hra bývá velmi dobrá, ale patování je často velmi tristní a podobné je to u ran z bunkeru. Kolik je to ale stojí ran v konečném součtu. Hodně !
Podle mě se tito golfisté seznamují z bunkery až ve hře, ale pak velmi důkladně, protože to často znamená písečnou bouři s několika neúspěšnými pokusy.
Nechápu proč. Chipy, flopy, pitche, bunker shoty to jsou údery, které jsou pro mě obrovskou zábavou trénovat a tyto rány wedgí jsou velmi variabilní. Na putting greenu je také mnoho zábavy a soustředění. Trénování patů v okruhu 1,5 metru a delších vzdáleností. Nebo dlouhé paty z 15 a více metrů a zahrát je co nejvíce krát za sebou dvojpatem. Zapatovat si na 18 různě vzdálených jamek.
Minimálně hodinový trénink patování je u mě naprostou samozřejmostí !
Hlasuj - toto je kvalitní názor
-
140 hlasů
Reagovat
